paní Martina z Prostějova

16. 2. 2026

„Člověk je zrozen k vzájemné pomoci“ (Lucius Annaeus Seneca)

K paní Martině z Prostějova nebyl osud přívětivý již od narození. Dětská mozková obrna ji sice připoutala na vozík, ale dala jí o to víc lásky ke svému okolí, rodičům a fence Bobině.

Rodiče se o Martinu starali jak jen mohli, byli pro ni oporou, středobodem Vesmíru, a mohla se o ně kdykoliv tzv. „opřít“. Vloni přišla její maminka o prsty na nohou, a tak na tatínkovi byla péče jak o Martinu, tak i o mamku. V prosinci 2025 přišel do života Martiny

nečekaný, náhlý zvrat. Tatínek náhle zemřel, doma, když byla maminka v nemocnici, a v tom okamžiku se člověku tzv. převrátí svět naruby. Najednou se ocitla sama, s pejskem a morčátky, a nechápala, proč je život tak krutý. Martina potřebuje každodenní péči, potřebuje pečovatele, protože maminka se po návratu z nemocnice díky svému postižení nedokáže o Martinu sama postarat. Martina pobírá příspěvek na péči, ale ten zdaleka nepostačuje na úhradu pro pečující. Když jsem za paní Martinou byla , potkala jsem ženu, která byla na jednu stranu zlomená tím, že ji opustil tatínek, a na druhé straně silnou ženu, která dokáže neskutečným způsobem čelit všemu, co ji a maminku potkalo. Maminka a Bobina jí dávají tu sílu jít dál životem, i když to mají nyní všichni doma moc těžké. Chtěli bychom tímto poprosit všechny, kterým není situace Martiny, její maminky a fenky Bobiny

lhostejná, poprosit o pomoc pro všechny „holky“ co zůstaly v této situaci doma samy. Martina potřebuje nutně jiný mechanický vozík pro pohyb po bytu (ten, co má, je již téměř nepoužitelný) a hlavně potřebuje pomoci s úhradou pečovatelů. Pokud se rozhodnete Martinu podpořit v její nelehké situaci, můžete tak učinit přes náš sbírkový účet 3006030060/2010 (Fio banka), v.s. 012026 ,anebo pozn. Martina. Děkujeme všem, kteří pomůžou překonat nelehké období Martině, která má slzy na tváři i v duši, ale i přesto se snaží usmívat. Děkujeme

Zobrazit všechny příběhy